Perkuse / Bonga

Bonga jsou ve své podstatě dva spojené bubínky. Rozlišují se velikostí a díky tomu samozřejmě také zvukem. Na bonga se hraje rukama, nikoli za pomoci paliček. Paličky určené ke hře na bicí soupravy by byly na blánu bonga příliš tvrdé. Při použití paliček se údery do blány tvoří nepříjemné vrypy, kvůli nimž hrozí i protržení blány. Bonga jsou tedy ručním bubnem. Jejich historie sahá až k americkým Indiánům a domorodcům z Afriky. Jejich náboženské rituály se odehrávaly zásadně za přítomnosti bonga.

Důležitý aspekt hraní na bonga rukama je ten, že je možné správně mířenými údery měnit výšku tónu. Při úderu doprostřed bonga se docílí hlubokého tónu. V případě úderu naopak na okraj bonga zase tónů vysokých.

Přítomnost bonga nebo konga v kapele dodá výslednému zvuku další z možných dimenzí. Experimentovat se zvukem je údělem hudebníků a správný muzikant uvažuje nad každým tónem, který by mu jeho tvorbu mohl vylepšit či jen okořenit tou správnou příchutí.

Hudebníci hrající na bonga a konga někdy používají látkovou ochranu na ruce. Přicházejí tím o jemné souznění s nástrojem, ale významně si tak ochrání pokožku rukou, které je zejména v případě delších koncertů značně namáhána.