Bicí nástroje

Základní bicí souprava se skládá z kopáku, virblu, hi-hat a přechodů. Kopák, jinak též basový buben, se ovládá šlapkou. Zjednodušeně se dá říci, že kopák hraje první dobu. Vnitřek kopáku se naplňuje dekou nebo molitanem. Deka nebo molitan zamezují kopáku v přeznívání, ve vracení zvuku. Proti kopáku lze postavit virbl, jinak též snare. Jeho poněkud štěkavý zvuk kontruje kopáku dobou třetí. Hi-hat odpočítává většinou doby čtyři. Skládá se ze dvou činelů připevněných ke stojanu. Vrchní činel je ovládán, stejně jako kopák, šlapkou. Do bicí soupravy ještě patří přechodové bubny, takzvané toms a činely. Přechody jsou ukončené bubnem, kterému se říká kotel, ten stojí na nožičkách po bubeníkově pravici. Má, podobně jako basový buben, velmi hluboký zvuk. Tomů je v soupravě prakticky neomezený počet. Užívají se na hraní breaků, tedy přechodů. Přechod je většinou ukončen na další první dobu úderem do činelu.

Všechny bubny mají libovolně napnutelnou blánu. Čím více ji napneme, tím vyšší zvuk buben vydává. Přílišné napnutí může mít za příčinu protržení blány, stejně tak ale nedostatečné napnutí. Šlapky je důležité ošetřovat, aby se přílišným užíváním neznehodnotily. Vhodné je promazávat je olejem či kolomazí.

Činely mají svou přesně danou tloušťku a šířku, která se určuje v palcích. Při hraní na činely je důležitý úhel úderu. Pokud se do činelu bouchne v úhlu větším než 90°, hrozí, že se odlomí kus okraje. V takovém případě je důležité činel ihned na místě zlomu obrousit a tím zabránit dalšímu lámání. Zvuk činelu už ovšem zůstane změněn. Činely mají tři hlavní úhozové zóny – kraj, tělo a střed. Hi-hat a ride jsou činely zaměřené na rytmus a ostatní činely spíše na akcent.

Virbl, jinak též malý buben, má volně napnutelnou blánu a struník, který se přidělává na spodní blánu. Díky struníku vydává virbl charakteristický štěkavý zvuk. Čím více je napnutý struník a blána, tím průrazněji zvuk zní. Snad až extrémní napnutí obojího se užívá v moderním numetalu, kde je výrazný zvuk virblu vyžadován.

Pochodové bicí mají ve výbavě držák, kterým se buben přidržuje. Jedná se většinou o bubny blízké basovému. Na pochodové bicí se hraje plstěnými paličkami, které zmírňují ránu a ochraňují blánu před protržením.

Konga jsou původem z Kuby. Jejich zvuk je vyšší a protáhlejší než zvuk bonga, protože i samotné tělo konga je protáhlejší. Bonga mají na druhou stranu zvuk údernější. Nerozeznívá se v mnoha ozvěnách.

Perkuse jsou buďto doplňky bicí sestavy anebo samostatnou položkou. Za perkuse můžeme považovat například kravský zvonec, zvonkohru či kastaněty. I triangl je perkuse. Perkusemi se doplňuje zvuk skladby o různé ruchy.

Xylofon je jednou z perkusí. Na xylofon se také hraje plstěnými paličkami. Správně seříznuté plátky železa vydávají přesné tóny hudební stupnice. Na xylofon se hraje buďto obyčejně, dvěma paličkami, nebo paličkami čtyřmi. Za perkuse lze považovat i gong.

Na bubny se hraje buď paličkami, metličkami, plstěnými paličkami anebo rukou. V moderní době se začaly používat elektronické bicí soupravy, které jsou vhodné pro hraní v domě, kde je vyžadován klid. Elektronické bicí si lze dle potřeby ztišit.

Dalším moderním pokrokem je bicí automat, který nahrazuje živého bubeníka. Volně naprogramovatelný rytmus i metodika hraní poskytuje ostatním hráčům přesnou odezvu pro jejich hraní. To ovšem  hudebníkům bere možnost tvořit svobodně, protože je automat tlačí stále kupředu.

Důležitou položkou pro správného bubeníka je i sedačka. Bubeník se musí na své bubenické sedačce cítit pohodlně, ale sama sedačka ho musí nutit narovnat záda. Se sehnutými zády se bubnuje velmi obtížně.